Strach ze smrti

..

3233Purkmistr, konšelé a obecní starší na místě obce městečka Přimdy slibují dodržovat (viz ČGLVII č. i. 3232) všechny body inserované listiny z 30. července 1596 (Pražský hrad), již jim císař Rudolf II. podle svolení stavů na sněmu 23. 10. - 3. 11. 1593 prodal městečko Přimdu a ves Újezd pod Přimdou (Augezd), které vyplatil od bratří ze Švamberka a připojil k přimdskému panství, ale nemohl užívat pro velkou vzdálenost, se vším příslušenstvím, kromě toho, co císaři do data vydání listiny připadne odúmrtí nebo pokutou a kromě posudného, podacím kostelním (?), 2 kusy lesa ve vymezených hranicích, vše za 5424 kop 31 grošů míšenských 2 peníze, které se srazí z císařova dluhu 6428 kop 38 grošů 5 peněz vůči mšstečku; zbytek dluhu doplatí císař hotově nebo zastoupením věřitelům. přimdečtí obyvatelé mají zaplatit císaři všechny své dluhy a odvádět ročně 35 kop míšenských. komorního platu (1/2 na sv. Jiří a Havla); jinak se král uváže v držbu městečka, vsi i lesů. Nemají bránit držbu městečka, vsi i lesů. Nemají bránit držitelům poplužního dvora pod hradem Přimdou a lidem ze vsí Kundratice, Třískolupy, Rájov a Orlov v užívání jejich gruntů, nebránit jim pást dobytek až po meze vytyčiené kdysi bratry ze Švamberka a k popravnímu vrchu v místech řečených "Kolenloh". Řehoř Hedler ze vsi Málkova (? Malcziowa) má dále bez platu držet svoji louku v revíru Přimdeckých nebo mu mají dát jinou. Císař si vyhražuje doly aj. regály a hrdelní soudnictví ( o takovýchto osobách mu má městečko podat zprávu). Císař má přimdeckým městečko, Újezd i lesy zpravit a oni je mají držet jako dědičný zpupný majetek, nikoli jako dosud, jako zemský a zápisný. Všem obyvatelům království se nařizuje to respektovat.

Aby to bylo rychle a hlavně ne v pečovatelském ústavu. Na smrti nevidím nic negativního, to proces "umírání" je mnohdy nepříjemný. Jsem ráda, že nejsem nesmrtelná, protože to lidé z tohoto života na zemi dělají peklo a v tomto světě je čím dál méně lidí, kteří Vás obohatí duchovně. Jsem proto ráda, že tato "mizérie" netrvá věčně a že se poté mohu odebrat do té lepší části světa, která bývá často označována jako Nebe. Kdo chce odpověď na základní otázky života, nechť pracuje jako pečovatel v ústavech (skalním materialistům se však toto "poznání" příliš líbit nebude).

Ani ne tak nad smrtí vyloženě, jako spíš si představuji co je po smrti.

Asi do dvou slov: deprese, strach. Jsem sice věřící, ale bojím se.

asi spíš strach z nenadále smrti, autonehody, že nestihnu něco dokázat, že nestihnu něco prožít

Az to prijde tak stim stejne nic nenadelam a budu se snazit, aby kdybych mela zemrit i dneska, mohla bych si rict stalo to za to.

Beru to jako životní nutnost, které se nedá vyhnout. Nestresuje mě to a spíše si užívát ten čas, co mi ještě zbývá.

Bojím se obtížného umírání, bolesti, ztráty důstojnosti, ne smrti samotné, tu beru jen jako přechod do místa, kde se potkám se svými blízkými a odkud se znovu vrátím do dalšího života. Vím, že pro některé z mých blízkých bude moje smrt ztrátou, pokud zemřu dříve než oni, ale přijde ve chvíli, kdy má potkat mne i kdy má zasáhnout do jejich životů. Kvůli dítěti bych byla ráda, kdyby to nebylo příliš brzy, nemyslím si, že někdo jiný by kvůli mému odchodu zažíval extrémní bolest.

bojím se smrti asi jako každý, ale opravdu se spíš bojím přijít o ty lidi které miluji, co tady zanechám...a jak to bude dál s nimi

bojím se smrti, ikdyž vím, že zemře každý, bojím se že zemřu v bolestech

Bojím se toho, že vše znenadání skončí. Mám velké plány, na které možná nedosáhnu...F

Bojím se, že ublížím ostatním...

bojím se, že zemřu dřív, než je nutno... že si neužiju život a nestihnu vše co bych si přála, že nebudu moct dál prožívat každodenní radosti

Celkem smířenost, zatím mě to nijak neuvádí do depresí.

Co přijde, to přijde, jen, ať to nepřijde moc brzo

depresivní

děsí mě to, jaké "nic" všichni jsme, a nedokážu pochopit, že prostě zemřu a najednou nebudu...že zmizí moje vědomí, prostě já...

dost děsivé při představě úmrtí mého otce na rakovinu

Dostanu strach! Bojím se toho, co budu cítit až budu umírat, co budem potom a jaký bude svět bezemě. Bojím se, že to bude bolet, a probuzení třeba v rakvi nebo až pojedu do pece. A heozně mě zajíma, jestli si člověk (třeba ve spánku) uvědomuje, že umíra. A pak z toho všeho mám deprese.

doufám, že se jí dožiju ve zdraví..

doufám, že stihnu zažít vše, co bych chtěla

Doufám, že to neproběhne rychle (ale taky ne moc pomalu) a že to nebude moc bolet. A také že zemřu v klidu.

Fridrich II.: "Do útoku, vy prasata! Co pak chcete žít věčně? (na své vojáky)

hlavně vychovat své dítě

Hluboké...co by bylo, komu bych chyběl

hodně nepravděpodobné

chci co nejdřív umřít :)

chci mít krásnou smrt

chci umřít

chci umřít v nejpozději v 60 letech, poté už nebudu mít v životě co dělat

chci zemřít ve spánku

Jak umřu. Jestli to bude bolet.

Jako motivaci neplýtvat časem

Jako nejistotu, protože nevím co bude potom

Je mi to jedno. Nemám důvod věřit na něco potom. Myslím si, že prostě umřu, a tím to končí. Pokud ne, budu jen příjemně překvapená.

je to daleko

Je to daleko a čeká mě ještě vychovat dcerku a s přítelem chystáme chlapečka.

Je to prostě budoucnost. Takže přemýšlím ozpůsobu pohřbu a co bude po smrti.

Jednou to přijít muselo.

Jsem ještě mladá na to abych zemřela. Chci zkusit jaké to je pracovat a s někým žít.

každého smrt čeká

Když si představím, že zemřu předčasně, je mi lidí, kteří mi jsou nejblíž, protože by zažili takovou bolest, jako já, když bych ztratila je. Já se na druhou stranu své smrti neděsím, protože mě nic zlého nečeká, akorát se dostanu k Pánu o trochu dřív.

kladné

konec svého života ve fyzickém těle, radost z přechodu do věčnosti s Bohem

konec utrpení

Konečně

Lítost.

Mám pouze strach, že se nestihnu rozloučit, že zemřu náhle a okolí na to nebude připraveno.

Mám-li být upřímný, nemohu se jí dočkat.

moje smrt bude osvobozením, smrt blízkých je zlo

Myslím, jak asi umřu. A jelikož si myslím, že je relativně těžké se zabít, že musí být lidé opravdu hodně zoufalí, tak přemýšlím, jestli bych to vlasně dokázala. A kdo všechno by litoval mé smrti.

myšlenky jestli jsem vedla plnohodnotný život

Myšlenky na smrt jsou většinou nárazové, při vyhrocení nějaké situace.

Myšlenky na smrt ve mně vyvolávají pocity vysvobození, konečné řešení a úlevu od nezvladatelných životních krizí.

myšlenky racionální bez zvláštních pocitů

nebojím se smrti

nebojím se smrti, ale umírání ...

něco nepředstavitelného, strach, smutek z věcí které jsem nestihl

Nechci umrit pozde

Nejčastěji přemýšlím nad tím, jestli by to vůbec někomu bylo líto, jestli by to mělo nějaký dopad na mé okolí.

nejsou ani nějak negativní,ani pozitivní

nemám velký strach, přijít to musí.....po hrůzostrašných těžkostech, kterými jsem si v životě prošla, jsem se na smrt často těšila v naději, že tomu uniknu (samovraždu však z náboženského pohledu nevidím jako řešení).... teď se lehce těším, že se v Nebi, které očekávám po smrti, potkám se svými drahými

Nepřemýšlím nad tím.

Nepříjemné, ale přirozené. Nic hrozného. Občas trochu strach.

Nevadí mi to. Bojím se umírání.

Nevím, co od toho čekat. Snad to bude co nejpozději

Nic

Nijak mě to neděsí, beru to jako něco nevyhnutelného, a proto se s tím nijak zvlášť nestresuji, prostě mi to občas v souvislosti s nějakou danou situací vytane na mysli, tyto myšlenky ale rychle zaplaším a dál se tím nezabývám.

No, bude to divný, když teď su a pak nebudu. Hlavně ať to nebolí a nedusím se u toho...

Obavy, nejistota.

Občas doufám, že smrt přijde co nejdřív a často přemýšlím nad jejím průběhem a co by mohlo být potom. Smrt prostě dožene každého z nás a mé myšlenky a pocity lze těžko vyjádřit, ale přirovnala bych je k vysvobození z tohohle zkaženého světa.

Občas na to myslím a mám trochu strach, ale snažím se smrt brát jako velké finále života.

Osvobození. Zjištění, co se po smrti opravdu děje a jestli opravdu existuje duše jako taková, která opouští tělo.

Patří to k životu. Myšlenky na smrt jsou ve stylu: abych po sobě zanechal něco pozitivního, a můj majetek připadl těm, kteří si to zaslouží. (vzhledem k postižení od narození - nemám děti).

pokud jde o přirozenou smrt v obvyklém věku,tak je to přirozené

Pomáhá mi to se zaměřit na to, co je opravdu důležité - čím můžu na světě přispět, jaká je má role v mém životě, prostě si připomenout, že je ještě dost času na to umřít. Je potřeba udělat spoustu věcí - učinit lidi kolem sebe šťastnějšími, budovat si vlastní život tak, abych se nemusela za nic stydět a věděla jsem, že jsem dělala vždy to, co jsem chtěla a vytřískala ze života maximum. Můj pohled se bude asi trochu lišit od druhých lidí, kteří nikdy nebyli na pokraji smrti - nemají takový velký pohon k prožívání každé chvíle jako já. :-)

Představa pohřbu a komu bych chyběla, ale určitě nic o sebevraždě.

představuji si hlavně pohřeb a pláč dětí a manžela

Představuju si, jak se zachovají lidé z mého okolí, jaké budou mít myšlenky a reakce. A při této myšlence si vzpomenu, jak jsem se zachovala, když někdo, koho jsem měla opravdu moc ráda, zemřel. A pak mi těch lidí, co nade mnou truchlí je líto, a ten smutek, co přijde, není ani tak strach z toho, že jednou nebudu, ale spíš to, že to zraní ostatní, jako to tenkrát zranilo mne. A v neposlední řadě si vzpomenu na rodinu a na přátele, že jsou ještě živí, zdraví a se mnou. Vstoupí do mě pocit pomíjivosti života.

Přemýšlím jak by na to reagovalo okolí, jestli bych umřel s pocitem, že jsem nežil zbytečně atd.

přemýšlím spíš o tom, co bude po tom, jestli je teda duše nesmrtelná apod.

Přemýšlím, jak by na to moji blízcí reagovali. Častěji přemýšlím, co je po smrti, zda život končí nebo teprve začíná.

Při této myšlence mám pocit, že je ještě příliš brzy a že mám ještě spoustu úkolů a přání před sebou...

Přijdu si na světě zbytečná, proč tu jsme... I kdybych žila do 90- ti.. Vždyť stejně umřu.. Proč bych měla něco dokazovat sama sobě a ostatním, vždyť jednou stejně nebudu... Nejhorší je ten pocit když si pomyslím na smrt a představuji si svůj nastávající stereotypní život..

Příprava, uklidnění, a důsledek pro své nejbližší.

Reinkarnace je základ

rozmanité

Různé scénáře úmrtí

řezňa je gej

smrt je součástí života.pracuji na hřbitově,kde se se smrtí setkávám denodenně

Smrti samotné se nebojím, spíše mám obavy, aby umírání nebylo příliš velkým a dlouhým utrpením a příliš nedůstojné. Nejraději bych zemřela doma ve spánku. Znepokojuje mne spíše myšlenka na smrt mých blízkých, než na mou vlastní.

Smrti se nebojím a relativně doufám, že přijde brzy, dřív, než budu v důchodovém věku a nemohoucí. Bojím se ale umírání (bolesti).

Smutek, beznaděj

smutné

spousta nevyřešených věcí, smutní přátelé

Strach

strach

Strach z neznámého

Strach z nicoty, nebojím se pekla, chci ho, bojím se nicoty, toho, že přestanu cítit vše .... Radši bolesti a utrpení než nic ....

suicide

Svoboda a volnost, přitom prázdnota a částečná úzkost. Spíše se zaměřuju na dopad své smrti na okolí.

Těším se na ni, už mě nijak neděsí.

Těším se na ní, věřím, že budu mít věčný život u Boha. Skončí všechny trápení a povinnosti tady na zemi.

Těším se, až zemřu.

těším se, protože vím, že až odejdu z tohoto světa, budu trávit věčnost s Bohem. Podle bible to tam bude krásné: "Už nebudeš mít slunce za světlo dne, ani jas měsíce ti nebude svítit. Hospodin ti bude světlem věčným, tvůj Bůh tvou oslavou. Tvé slunce nikdy nezapadne, tvůj měsíc nebude ubývat, neboť Hospodin ti bude světlem věčným. Dny tvého smutku skončily." (Izajáš 60, 19 - 20)

Těším se, že už bude život za mnou.

úleva

uvidím Ježíše, ostatním zůstane hodně zařizování, musím se jim to snažit nějak ulehčit

úzkost

Úzkost

úzkost pramenící z celkové neuchopitelnosti myšlenky, že jednou prostě pro mě přestane všechno existovat

úzkostné

už bude klid, pokoj, úleva, odpočinek, osvobození

už se nebojím, ale jistý si nejsem

Velmi melancholické

věřím v život po smrti.

většinou myslím na smrt třeba na lyžích aneb věty typu: co kdybych teď slitla z toho srázu.

vysvobození

Vzhledem k tomu, že mám dvě malé děti, snažím se na to moc nemyslet...A vzhledem k tomu, že žiju ve společné domácnosti s 96letým seniorem, vidím denodenně, jak je takto vysoké stáří hrozné a kvalita života (ač se odehrává v kruhu rodiny) je nevalná. Taková dlouhověkost už je trestem pro dotyčného...

Zamýšlím se nad tím, co by znamenala moje smrt pro ostatní lidi okolo mne. Jaký dopad by například měla na dění v kolektivu mých spolužáků, mých přátel, co by dělali lidé v mé rodině. Na druhou stranu si nedovedu představit důvod proč by jsem měla zemřít - pokud člověk netrpí nevyléčitelnou nemocí, nemá nepřátele v řadách mafie (vtip) nebo nezamýšlí sebevraždu z různých důvodů nemá podle mě smysl být deprimován myšlenkami na to, co by se stalo po smrti, jelikož na náhodnou smrt kdy vás např. srazí auto se opravdu připravit nedá. Tím pádem moje myšlenky nejsou sice nijak optimistické, ale nevyvozuji z nich žádné strašné závěry.

zaujimave

Zvědavost

Že bych nechtěl umírat sám, i když to tak zřejmě bude. Pokud nepůjde o nehodu, nechtěl bych umírat v nemocnici. Co bude pak? Bude vůbec něco? Byl bych moc rád, abych měl krásný, ale zároveň skromný, a hlavně nekřesťanský pohřeb, aby byli lidé, kteří mě budou ještě dlouho po mé smrti vzpomínat a to pokud možno v dobrém. Nerad bych umřel mladý. Rád bych se dožil vyššího věku než můj nejstarší předek (zatím to vypadá, že bych musel mít přes 88 let). Avšak nechtěl bych žít ve vegetativní stavu, či mentálně postižený nebo mít silné bolesti. Pokud bych neměl naději na zlepšení stavu, volil bych eutanásii.

Že je předběžné o tom v mém věku přemýšlet a že se na to asi budu dívat jinak, až to přijde :) No a nakonec si říkám, že pak mi to už bude stejně jedno...

že život utíká hrozně rychle a bojim se, že si nestihnu splnit sny a život promarním a na smrtelný posteli budu litovat, protože život máme jen jeden. Bojim se hlavně stáří ...

Alkohol

??? žádné techniky, myšlenka na smrt přináší zrovna tolik emocí jako myšlenka na cokoli jiného - vždyť na tom nic není, každý zemřeme

alkohol

alkohol

Antidepresiva.

Asi žádné, prostě počkám až to přejde.

bavit se, být s přáteli

Beru to jako naprosto přirozenou věc a nijak se toho nebojím, se svým životem jsem spokojený a věděl bych, že mi stálo za to žít.

Čekám, až se problém vyřeší nebo odezní.

Čokoláda

Čokoláda, popovídání si s kamarádem

Dechová cvičení, relaxace, v nejhorším případě farmaceutické přípravky.

Diskuze s psychologem, snaha orientovat se na příjemné plány do budoucnosti.

Drogy

fyzická práce, sport

Hledám útěchu u svých blízkých, ne přímo mluvením o takovýchto otázkách, spíše stačí objetí, držení se za ruce, takovým způsobem reaguji na většinu nepříjemných myšlenek.

hra na kytaru / bicí

Hudba, napíšu přátelům, něco začnu dělat a snažím se zahnat tyto myšlenky.

i když nepraktikuji náboženství, když je nejhůř snažím se sebe přesvědčit, že pak bude jen dobře a hlavně budu zase s těmi co mám ráda

Já se chci zabít sama a budu za to moct já , ale někde umírá někdo , kdo to nechtěl . Já bych si svou smrt vybrala sama on ne !

Jdu se podívat na hřbitov...

Jdu si zasportovat a nebo se pomazlit se svou dcerkou.

Jediné co mi je líto je to, že život není tak dlouhý na to zažít a udělat všechno co chceme. Není mi ještě ani dvacet a už teď si občas říkám o co jsem přišla, když jsem byla menší nebo co jsem měla udělat když mi bylo o dost méně (např. chodit od mala na balet, teď už to nemá moc budoucnost). Jediné co dokáže tyto pocity zmírnit, jak z vlastní zkušenosti vím, je snažit se splnit si co nejvíc přání a snů a chytit se co nejvíce šancí a možností co nám život přinese.

Jelikož mě to tolik neděsí, nemám potřebu se nějak uklidňovat, akorát na to přestanu myslet a přesunu se k nějaké veselejší činnosti.

Jít na trénink...

Kniha, seriály, filmy.

Krabička cigaret, litr kávy a pokud možno konverzace s někým blízkým na zcela jiné téma

meditace,relax v přirodě

modlitba

Modlitba

muzika, pohyb, tanec, kamarádi, filmy

Myslet na něco krásného, na mé cíle, přání. Pustit si krásnou písničku, hrát na kytaru.

myslím na ty dobré věci a to mi povětšinou jde mnohem lépe :)

Myšlenka na mou smrt na mě nemá až takový emoční vliv.

myšlenka na smrt mě motivuje přinášet lidem povzbuzení a prokazovat jim lásku. Smrt pro mě znamená setkání s Ježíšem, který mě provází na cestě životem. Těším se, až s ním budu, ale než to přijde, jsem šťastná tady na zemi, protože lidem můžu předávat naději a rozdávat radost.

Myšlenky mi nevadí

myššlenka na smrt ve mně nevyvolává negativní emoce

najím se

Něco pozitivního, cokoliv. Objetí, film... Nejčastěji si však řeknu, že se tu musím být jako podpora svých blízkých. A kdybych si něco uděla, tak by jim to moc ublížilo. A to já nechci.

Nedokážu je mírnit... A když už tak na smrt raději nemyslím

Nechci je zmírnit.

Nejak moc emoci mi to neprinasi

nejsem ve stresu

Nemyslet na ni

Nemyslet na to, snažit se žít úžasný život, doufat v nesmrtelnost :D

Nepotřebuji mírnit emoce - smrt beru jako životní etapu. Jinak se snažím myslet spíše pozitivně.

nepraktikuji

Nepraktikuji nic, ale děda začal věřit v Boha kvůli strachu ze smrti, v lednu to bude rok, co umřel, tak snad mu to trochu pomohlo během posledních minut života

Nepraktikuji žádné techniky, emoce není nutno mírnit.

nepřemýšlet na tím

nepřináší emoce

nevím

Nevím, nic mě nenapadá

Nijak, nemám problémy s emocemi

Nikdo nevyvazne zivy. Kazdy zemre i ja, i kdyz jsem se svym zivotem spokojena, tak i smrt je soucasti zivota.

obejmutí,myslení na "hezké věci"

Ondřej z Tomašovic, opat na místě konventu benediktinského kláštera sv. Prokopa nad Sázavou na žádost Adama Žita (Zyty), jinak Hlaváčka, rychtáře v Mozholezích, a tamních poddaných Jaroše a Pavla Halaše, Jana Dědiny krčmáře, Jana Nohatého a Jana Šedivého potvrzují hamfesty na jejich grunty, zvláště inserovanou listinu z 1. ledna 1444 (Praha), jíž Franc z Rosentálu, někdejší hofmistr v Kutné Hoře, stanovil poddaným v Mezholezích, kterým byly ve válečných létech zničeny hamfesty na vysazení purkrechtním právem, plat z každého lánu ve výši 1 kopy grošů na sv. Jiří a 1 kopy na sv. Havla, určil, že majetek zemřelých bez potomků připadá nejbližším příbuzným, vyhradil si soudy a berně a pravomoc nad neposlušnými, a zřekl se ostatních poplatků. Dále se potrvzuje konfirmace této listiny sázavským opatem Janem z 12. července 1535. Opat Ondřej a konvent potrvzují poddaným jejich grunty, zavazují se nevymáhat od nich více než uvedené platy z lánů a vypsané zemské berně a povolují jim odprodat se souhlasem kláštera grunty jinému dobrému hospodáři.

oobe

Pokud zemře někdo blízký mé osobě, tak se vybrečím, řeknu si, že je na jiném místě, kde se s ním jednou sejdu. A pokud bych měla přemýšlet nad vlastní smrtí, tak emoce, které prožívám, možná strach z bolesti, ale jinak spíše jak píši se cítim dobře, jelikož se zas sejdu se svými blízkými.

Pomáhá mi vybavit si den s přítelem, jeho úsměv a to proč jsem tady. Pak vždycky klidně usnu. popř.mě to uklidní

Poslech hudby, běhání, trávení času s přáteli, potřeba krativně se vyjádřit.

pravdivá uprímná reflexe, modlitba, vděčnost

Pro mě jsou velmi užitečné (emoce). Málokdy si vzpomenu na to, jak jsem umírala. Myslím si, že když jednou člověk "uteče hrobníkovi z lopaty", smrti se nebojí. Těší se na ni, že přijde ve správný čas, kdy člověk splnil na světě, co měl a co chtěl (v nejlepším případě).

Pro mne smrt není konec.

přestat na to myslet

přijat tu myšlenku, představovat si svůj pohřeb, co by se hrálo, kdo by mluvil, co by je jedlo a kdo by byl přizván na kar :)

příprava, vizualizace

Řešit/přemýšlet o něčem jiném

říkám si, že je to daleko a že jednou umře každý

říkám si,že se musím ovládat

Sám se přesvědčuju, že ještě dlouho není "ten správný čas na smrt" :-)

Smířit se s tím že je to věc která tu je a připustit si ji.

Snažím se být více ve společnosti. A když prostě chci, aby ty myšlenky odešly, tak přestanu na všechno ohledně smrti myslet.

Snažím se do přemýšlení o smrti vložit co nejvíce racia.

Snažím se dobře prožít dobu, která je mi dána, dobře připravit dítě na život. A doufám, že pokud by mne mělo čekat nedůstojné nebo velmi trýznivé umírání, budu mít sílu a prostředky k tomu odejít sama dříve, než ta situace nastane.

Snažím se myslet na konkrétní osobu do které jsem zamilovaná a představuji si jaké by to bylo žít společně s ním.

Snažím se myslet na příjemnější věci.

Snažím se myslet na život a nebo někdy ty myšlenky vypustit. Samotné myšlenky, nejen na smrt, ale kritické myšlenky k mé osobě a duši je lepší nepustit do hlavy a pořád je nezvětšovat. Pak to vede ještě k mnohem horším depresím a stavům absolutního smutku a nejistoty, co s životem dál a k otazkám typu, co jsem udělal/a špatně a vůbec. Každý je individuální. Osobnost sama o sobě. Nikdo jiný přece nemůže nikdy vědět líp, jací skutečně jsme. Smrt patří k životu a je to jen brána dál, Konec je nový začátek.

Snažím se myslet pozitivně a myšlenkám na (předčasnou) smrt se vyhýbat.

snažím se na to přestat myslet

snažím se na vlastní smrt myslet co nejméně

Snažím se soustředit na jednu věc a přitom pravidelně dýchat.

Snažit se dělat něco jiného

spánek

spánkem

sport, hudba.

Techniky psaného projevu. Pro zmírnění jakýchkoli emocí spojených s umíráním přináší úlevu psaní. Týká se to jak před smrtí, tak pro pozůstalé. Písemný projev přináší mnohokrát velkou úlevu.

To nevím jaké techniky. Ale doufám a věřím, že umřu až za dlouho. Nejlépe kolem 100vky :D

uklidňuji se že jsem teprve na začátku života

Už tak jsou dost mírné, co ještě zmírňovat?

Většinou všechny své emoční výkyvy řeším pomocí hudby, která mě dokáže dostat i z těchto stavů.

volám přítelkyni, kamarádům, mluvím s rodiči, chodím k psycholožce, hraji pc hry, čtu, poslouchám hudbu, chodím ven

začnu myslet na něco jiného

Začnu se jim smát

Zase tak často nad smrtí nedůmám, ale když už mě taková myšlenka zaskočí vzpomenu si na lidi co mě mají rádi a já je.

zatím žádné

zmirnit emoce? ja nevnimam smrt ako strasnu. smrt je pre mna chvilou prechodu. neprijemna moze byt jedine bolest. mozno vam v tom dotazniku chyba otazka o viere. pre mna je zivot nepretrzity. verim v reinkarnaciu. smrt-prechod vnimam ako lusknutie prstov.

žádné

Žádné

žádné

žádné

žádné

žádné

žádné

žádné

žádné

Žádné

Žádné - uvedomuji si, že tu nejsme navěky. Důležité je abychom po nás zůstaly alespoň dobré vzpomínky.

žádné :-(

žádné nepraktikuji, páč ve mně tyto myšlenky negativní emoce nevyvolávají, spíš je to k zamyšlení

Žádné nepraktikuji. Mé emoce nejsou při pomýšlení na smrt nijak špatné.

žádné, je to přirozená součást života

žádné, myšlenky na smrt mě nestresují

žádné, myšlenky na smrt mi nevadí, je součástí života

žádné, někdy si tu myšlenku i užívám